Geminie Rue
napsáno 28.09.2014
Nikdy mě to k point’n’click adventurám netáhlo. Na můj vkus jsou příliš roztahané, vážné a nudné. Čest výjimkám typu Monkey Island, ale třeba na vychvalovanou The Longest Journey mám vzpomínku jedinou – zkombinuj nafukovací kachnu s kleštěma a použij na přepínač výhybky v metru. Na tohle se prostě zapomenout nedá. Týden bez internetu a nedostatek nainstalovaných her ale zapříčinil, že jsem si mezi hrami na Steamu všiml na první pohled krásně stylizované hry, dal jí šanci… a během pár minut jsem byl vtažený až po uši.
Příběh z nedaleké budoucnosti o bývalém zabijákovi, který zběhl k polici v jedné linii a podivné vězení s vězni s vymazanou pamětí v linii druhé, to je náběh na prvotřídní klišé. Naštěstí se po chvíli začne vše zamotávat, objeví se méně i více překvapující zvraty a hra už od prvních minut nasadí pořádné tempo. To vše bez frustrujících záseků u šílených “logických” hříček kazících zážitek a scénáristických úletů o záchraně světa, lidstva a paralelních vesmírů. Dojem jen občas mírně pokazí kostrbaté ovládání a jeden s ním spojený zásek, jehož řešení jsou plné internety.
Stylizace hry je jedním slovem úžasná. Noirové zpracování temného deštivého Pittsburghu 23. století plného feťáků a ztracených existencí ovládaného mafií v kontrastu se sterilním prosvětleným vězením a jeho skrytými útrobami. Jako hudební doprovod jemné jazzové linky a k tomu profesionálně zpracovaný dabing podtrhující filmovost celého díla. Navíc oproti velikánům v žánru nabízejících desítky hodin hratelnosti se dá Gemini Rue pohodlně dohrát za jeden večer.
Oldschoolová adventura s parádním příběhem, krásnou stylizací a uhrančivým soundtrackem. Gemini Rue jsem zhltal na jeden nádech a hned bych si dal dezert. Tak otevřete flašku whiskey nebo dobrého červeného, zabalte se do deky a připravte se na parádní jízdu z budoucnosti. Blížící se podzimní večery k tomu přímo vybízejí.