Limbo
napsáno 17.11.2013
Děsivé zvuky z okolního světa a v něm osamocený malý klouček se svíticíma očima. Nebezpečí na něj číhá na každém kroku. Nebezpečí a hlavně smrt.
Ano, v Limbu se umírá. Hodně umírá. Hra sází na styl “zkus, umři a zkus to zase”… a zase znovu. Logické hříčky a hádanky postavené především na dokonalé fyzice nejsou ze začátku zrovna výzva. Limbo vás nechá ponořit se do své atmosféry, během chvíle vás kompletně pohltí a přitvrdí, až když už nemůžete zpět. Kdy už prostě musíte pokračovat, i kdybyste po tom žebříku měli vylézt po stoprvé, znovu to nestihnout a umřít úplně stejně jako stokrát předtím. Limbo se s vámi prostě nemazlí. A nejhorší je, že nikdy na jisto nevíte, jestli tudy cesta prostě nevede, nebo jste jen moc pomalí a nepřesní v provádění vašeho úžasného plánu. Naštěstí se hra uloží doslova co pár metrů, takže nehrozí zbytečná frustrace ze zdlouhavého procházení již procestovaných částí.
Stylizace hry je úžasná. Černota hraje hlavní housle a veškeré detaily jsou vykresleny hrou světla a stínu. Cupitání, zvuky pastí a mechanismů či divné skřeky ze tmy kolem vás jsou většinu hry jediný zvukový podkres. Až k úplnému konci hry se objeví něco jako náznak hudby. To vše do sebe perfektně zapadá a umocňuje pohlcenost hrou a posedlost vyřešit další hlavolam i když jste se už třicetkrát utopili na stejném místě. Ano, voda hraje ve spoustě hlavolamů hlavní roli, dodává hře další šťávu a vyplavuje jednotvárnost.
Ač Limbo prakticky nemá příběh, dohání vše napínavou atmosférou, která nepustí. Verdikt je tedy jasný – doporučuji všemi deseti, ideálně bez přestávek. Byla by škoda kazit si atmosféru hraním hry na deset částí, když se dá dohrát za tři hodiny. Povoleno je pouze zajít si koupit novou klávesnici, pokud tu starou nasraně roztřískáte :)